Rodí se bělouš bílý
Divocí koně byli zbarveni podle prostředí, ve kterém žili. Většinou byli žlutohnědí až šedí. Barevné variace, s nimž se můžeme setkat dnes, jsou výsledkem záměrného šlechtění koně člověkem. Podle barvy srsti rozeznáváme vraníky, hnědáky, ryzáky, plaváky, isabeli, strakáče a bělouše (šimly). Mnoho koní je možné rozeznat podle tzv. odznaků. Jsou to místa tvořena bílou srsrí na hlavě (např. kvítek, hvězda, lysina) a na nohách. Tyto odznaky jsou vrozené a svěkem se nemění. Vyjímku tvoří bělouši. Ti jsou buď vybělující, nebo nevybělující. Vybělující bělouši se rodí černí nebo tmavě hnědí a běhm dospívání jejich srst zbělá. Nevybělující bělouši(např. červený bělouš, strakoš apod.) mají většinou srst po celém těle tvořenou promísenými bílými a barevnými chlupy, přičemž bílé převažují.
Ani koně jiných barev nemusejí mít vždy stejnou barvu srsti, neboť ta se při línání na jaře( přechod na řidší letní srst) a na podzim( přechod na hustší zimní srst) může změnit. Např. někteří vraníci mívají v zimě, kdy je jejich srst delší, slabí nádech do hněda, v létě jsou sytě černí. Dědičnost barev je u koní řízena pevnými pravidly. Platí, že bělouš má vždy alespoň jednoho z rodičů bělouše. Dvěma běloušům se však může narodit i potomek jiné barvy. Potomkem dvou ryzáků je ale vždy ryzák.
Červený bělouš
Zdroj: Co,Jak,Proč koně